Když se ohlédnu zpět, jsou to už 3 roky, co jsem se rozhodla jít a rozvíjet druhého syna vlastní cestou a založit nový atletický klub. Myšlenka se zrodila z frustrace, ale také z touhy něco změnit. Moje děti během 1. stupně výuky navštěvovaly místní tenisový klub na Štvanici a později jediný atletický klub ve Stromovce na Praze 7, kde jsem jako rodič trávila 2 x 2 hodiny pracovní doby týdně, dávala zpětnou vazbu na různé oblasti, účastnila se dokonce 2 schůzek výboru, nabídla pomocnou ruku – tlak na výkon, pravidla kolem vstupu do areálu, komunikaci s rodiči nebo sdílení informací. odměňování trenérů. Bohužel, prostor na zlepšení byl obrovský, ale snaha nabídnout pomoc a změnit systém se ukázala jako marná.

Pak přišel zlom. V prosinci před 3 roky si můj druhý syn velmi komplikovaně zlomil pravou nohu na lyžích a následujícího půl roku potřeboval intenzivní péči. Bylo to náročné období, kdy jsem si uvědomila, jak křehké je lidské tělo a klíčové je udržovat se v kondici. Stejně tak křehká byla situace v  klubu, kde do té doby syn pravidelně trénoval. Po covidové krizi byly děti oslabené, chyběla jim kondice, svaly, motivace, trenéři odcházeli, rodiče tlačili na změny, všude chyběly finance, ale řešení nikde. A doma jsem měla syna, který se místo pohybu utápěl v digitálním světě a zajídal nudu, učil se znovu chodit a dlouho kulhal. Pomalu přijímal své nové já.

Když jeho oblíbený trenér Pléša nedostal novou smlouvu a klub ho nechal bez příjmu, bylo to pro mě poslední kapkou. Rozhodla jsem se jednat. Nejprve jsem dala dohromady pár rodičů a dětí, začali jsme v tělocvičně. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se z této malé skupinky stane oficiální atletický klub, který získá zájem a podporu Pražského atletického svazu.

Odvahu mi dodalo moje poslední studium Managementu a Leadershipu, které jsem absolvovala právě během synova úrazu. A výsledky mě samotnou překvapily. Po roce jsme měli 60 dětí, o rok později už 160, a třetí rok tento počet stále držíme. Bez jediného placeného inzerátu, jen díky zpětné vazbě rodičů a dětí. Naši sportovní komunitu si děti tvoří samy. Na této cestě jsem potkala spoustu inspirativních lidí, kteří mě podporují a vedou dál - trenéry, rodiče, klienty i vedení a kolegové v práci.

Věřím, že moje zkušenosti z profesního života, schopnost vidět dopady digitalizace, úrazů, vztahů a dalších okolností, mi pomáhají budovat nejen sportovní klub, ale i komunitu. Obklopuji se skvělým týmem trenérů a asistentů, kteří sdílí moji vizi. Každému, kdo přijde s nadšením, nabízím příležitost stát se součástí naší komunity – ať už jako trenér, zdravotník, rozhodčí, psycholog, fyzioterapeut, masér nebo třeba jen fanoušek.

Díky svému obchodnímu backgroundu  a velkému přehledu či zkušenostem mohu lidem pomáhat i mimo sport. Doporučit jim řešení různých situací pracovních i osobních, ze zkušenosti s úrazy třeba fyzioterapeuty, psychologickou pomoc, půjčovnu rehabilitačních pomůcek nebo sdílet zkušenosti z příprav na přijímací pohovory, doporučení na doučování. Naše komunita má dokonce vlastní masérku, která s námi jezdí na soustředění 4 krát ročně. Přibydou další možnosti podpory jak přinést hodnotu ve velmi dynamicky se měnícím světě. Sdílíme, pracujeme se zpětnou vazbou.

Velkou oporou je pro mě i můj zaměstnavatel, společnost BILLIGENCE, konzultační společnost v oblasti Business Intelligence, Data Analytics a Data Governance s globálním dosahem,  která podporuje sportovní aktivity mladých sportovců v Austrálii a celosvětově také u svých zaměstnanců. Díky tomuto know-how mohu do klubu přinášet moderní prvky řízení, technologie a AI, které postupně zavádím do sportovního prostředí. Ráda bych tímto inspirovala i další kluby a sportovní organizace.

Tento projekt je mým dlouhodobým závazkem. Je to cesta, která mě naplňuje, a i když je někdy náročná, vidím v ní obrovský smysl. Je totiž daleko hlubší - je o empatii, trpělivosti, učení, vzájemném rozvoji, odolnosti, rovných podmínkách, schopnostech měnit, práci se zpětnou vazbou a také pořádném ohodnocení lidí, kteří dávají do rozvoje našich dětí víc než jen svůj čas.

Zároveň jsem se rozhodla jít velice nestandardní cestou, co se řízení týče, ve srovnání s klasickými zavedenými sportovními kluby, nemáme výbor, který by klub finančně zatěžoval a brzdil jeho zdravý organický rozvoj. Bohužel i to má svá úskalí a zařadit se do zavedených standardů sportovního ekosystému je pro nás o to větší výzva.

Během 3 let jsme nepotřebovali žádné dotace, neinvestovali vůbec nic do reklamy, rosteme jen díky doporučením a spokojeným dětem a  financím rodičů, možná i proto je naše základna už druhým rokem stabilní a trénují v ní zapálené a nadšené děti a trenéři s úžasnou podporou rodičů. 

Na co nám finance nezůstávají, je pořádání závodů, pokud nás kdokoliv má chuť podpořit, budeme za tuto podporu opravdu vděčni.

Děkuji všem, kteří jste součástí. 💙

Marika